Nautilus, Titán z Hlubin

Channel:

Příběhy Runeterry

Subscribers:

35,900

Published on February 6, 2022 11:00:33 AM ● Video Link: https://www.youtube.com/watch?v=v6gx2ut5naM

Game:

League of Legends (2009)

Duration: 9:51

22,747 views

1,719

🖤 Patreon - https://www.patreon.com/runeterra

📷 Idyiom Instagram: https://www.instagram.com/adam_spaghett/
📺 Idyiom Twitch: https://www.twitch.tv/idyiom
💬 Příběhy Runeterry Discord - https://discord.gg/vzJshBMxq5

Video bylo vytvořeno Idyiomem (hlas) ve spolupráci anonymním editorem.


Nautilus životopis - https://universe.leagueoflegends.com/cs_CZ/story/champion/nautilus/
Nautilus příběh - https://universe.leagueoflegends.com/cs_CZ/story/nautilus-color-story/



Aby někdo pochopil legendu o Nautilovi, musí nejdřív tohoto člověka poznat – a i ty nejokázalejší hospodské povídačky se shodují na tom, že to opravdu býval člověk.

Přestože jeho rodné jméno už dávno odplavily vlny, většina lidí si Nautila nepamatuje jen jako obyčejného námořníka, ale jako námořníka, který se potápěl do vraků. Hned za nejjižnějším cípem ostrovů Modrého plamene je hřbitov lodí, které se tam podle pověstí ztratily, když hledaly požehnanou zemi a chtěly vyměnit bohatství za nesmrtelnost. Za jasného dne jejich třpytivé zástavy lákají zpod hladiny. Mnoho posádek najímalo potápěče, aby našli jejich ztracený poklad, a nikdo z nich se nevyrovnal schopnostem té rychle se potápějící hoře pevných svalů, jakou byl Nautilus.

Jelikož měl Nautilus plíce, které by dokázaly vzít vítr z plachet i galeoně, potápěl se raději na volno. Vždycky posádce zpátky vytahal spoustu zlaťáků či klenotů, ale sám žádnou zvláštní mzdu nepožadoval – vždy jen žádal, aby kapitán při vyplutí hodil jednu minci přes palubu, aby uctil a uklidnil rozsáhlý oceán. Byla to bezpochyby námořní pověra, ale leckterá mořebojná posádka tuto obětinu odevzdala, aby si zajistila šťastný návrat.

Po letech se snadno přístupný poklad ztenčil a úlovku začalo být čím dál méně, až jednoho dne Nautilova posádka zjistila, že jejich loď a pracovní povolení někdo odkoupil.

Toho rána, kdy na palubu přišel nový kapitán, byl úsvit šarlatový. Pocházel z jakéhosi cizího přístavu a přivezl si s sebou obří oblek z mědi a železa. Zaměřil se na Nautila; samozřejmě že si velení koupil právě kvůli němu. Bylo jasné, že kapitán byl posedlý jedním konkrétním vrakem – tím, který byl zahalen temnotou i za jasného dne. Potápěcí zbroj dokázala ustát tlak mořského dna mnohem déle než člověk, což bylo dost dlouho na to, aby bylo možné vylovit, co se v tom neobvyklém šeru skrývalo.

Posádka se dohodla, že pracovat je lepší než hladovět, a Nautilus se ocitl zanýtovaný do obleku, pod jehož tíhou dřevěná paluba skřípala. V hrdle pocítil paniku, když si uvědomil, že nemají na zaplacení desátku. Cizí kapitán se smál, zatímco Nautila spouštěli do vody. Ujišťoval posádku, že ať už Vousatá dáma chránila cokoliv, všichni díky tomu zbohatnou tak, jak se jim o tom ani nesnilo. A že až se Nautilus vrátí na hladinu, odevzdají tu svou hloupou obětinu.

Jak se Nautilus potápěl, světlo nad ním sláblo a vše utichlo. Jediný zvuk, který slyšel, byla ozvěna jeho vlastního dechu v železném obleku. Pak se po něm z hlubin něco natáhlo. Stahovalo ho to dolů a Nautilus poprvé cítil, jak se mu kolem srdce svírá tekutý strach. Jeho kapitán nehledal poklad, ale nějakou spící, zlověstnou sílu.

Nautilus se chytil kotevního řetězu, své poslední spojky se světem nad hladinou, a vytahoval se nahoru, i když ta věc pod ním ho chtěla stáhnout dolů. Ale ta tíha byla příliš. Zrovna když se jeho obří kovové prsty chystaly prorazit hladinu, řetěz praskl. Nautilus v obleku vykřikl, ale nikdo ho neslyšel. Propadal se zpět do inkoustového víru a zoufale svíral potápějící se kotvu. Celého jej obklopily jakési temné šlahouny a jen bezmocně sledoval, jak jeho loď mizí. Pak všechno zčernalo.

Když se Nautilus opět probudil na mořském dně, cítil, že je... jiný. Temnota už mu nemohla ublížit. Onen velký kovový oblek se změnil v jednolitou schránku, jež zakrývala děsivé spojení, které ta prapůvodní síla navázala s jeho duchem. Byl lapen v hlubinách, kam neproniklo slunce, a pamatoval si jen jedinou věc – že ten nový kapitán porušil svůj slib.

Nautilus tehdy a tam přísahal, že mořský desátek budou platit všichni. On na to dohlédne.

Tato myšlenka ho hnala kupředu, zatímco kráčel směrem ke břehu. Ale než se dostal do Bilgewateru, uplynuly celé roky a on nedokázal najít ani stopy po svém kapitánovi či posádce. Neměl žádný život, ke kterému by se mohl vrátit; žádnou pomstu, kterou by mohl vykonat. Namísto toho se vrátil do moře a dával svému hněvu průchod vůči chamtivcům, jejichž lodě kuchal svou silnou kotvou.

Občas, když se vlny převalují, se nad hladinu dostanou vzdálené vzpomínky na to, kým kdysi byl... ale ten muž, kterým Nautilus nyní je, zůstává pořád potopený těsně pod hladinou.

0:00 - Ofidián
4:35 - Nautilusův původ

Other Statistics